KOČKY SOBĚ, z.s.

26/2

Milí, opět pár řádků z FB:

Puclík u nás bydlí skoro pořád, jen občas odchází k sobě domů:), včera si ulovil i velký kus masa, který se rozmrazoval.
Dnes jsem byla va veterině s Žížou, pan doktor jí vyndal dreny. Zatím vše dobré, jen je Žíža hadí žena. Včera přes všechna omezení (oddělání police nad topením, odnesení škrabadla) vyskočila na skříň, kde si vlezla do své oblíbené krabice a spala a spala...pak se tam začala vrtět a po vrtění vylezla z krabice s předními nožkami volnými, prubanem kolem boků jak nějaká cizokrajná tanečnice. Při seskoku dolů jí pruban odpadl, Žíža doskočila úplně hambatá a pruban dopadl na zem sám... Samo, že ho má opět na sobě, ale na jak dlouho?
Na veterinu jsem brala i Phoebe, má za sebou týden léčby antibiotiky kvůli bulce na cecíku. Pan doktor odebral vzorek, nechal dál ATB a uvidíme.... Snad to nebude nic zlého:(
Taky byla dnes na očkování koťata, která jsou u dcerky s přítelem.

Milí, s Jamborkem jsem byla v úterý u pana doktora Beránka. Očičko že je z 99% nefunkční, potřebovalo by ven, ale vzhledem ke špatnému stavu Jamborka (rýma a tp.) a jeho maličkosti tak velký zákrok pan doktor chce oddálit, co ro půjde. Očičko "upustil" a jeli jsme domů s tím, že se uvidí.... Jamborek mě potřebuje vlastně skoro pořád, když nespinká, volá a chce hladit a chovat a vůbec... Celý včerejší den se očičko pomalu zase zvětšovalo, ale víčka zatím zavřel. Dnes je víceméně stejné, panu doktorovi jsme posílali fotky (dnes měl ordinaci v Praze), zítra s ním budu mluvit a dohodneme další postup.... Prostě a jednoduše - není to vůbec pěkné, očko bolí.
Jinak je Jamborek pěkný filuta, když stíhá, čůrá a kaká u dveří. Když nestíhá, čůrá do postele. Když ho zavčas v pravý okamžik odchytíme a vrazíme na wc, vyčůrá se tam. Když to není pravý okamžik, v záchůdku zaječí a vystřelí ven jak raketa:) Ale člověk mu odpustí úplně všechno.... Hlavně aby všechno přežil.

Jamborkovi se očičko vůbec nelepší, dál kapeme, přidávám ještě gel, protože očičko osychá. Dostal mimo svá ATB ždibec Ketofenu, dovezla jsem convalescentní kašičku, ta mu zatím chutná. Hodně musím chovat, jak je vzhůru, neustále volá. Po odčervení z něj lezou škrkavky... Ráno vyrazíme, budeme muset ale čekat, protože pan doktor má plně objednané pacienty, tak jak se uvolní nějaká chvíle... Zrána dostane Jamborek napapat, pak už ne, čeká ho podle všeho operace.
Žížalka celý den spí na posteli, dělá, že tam vůbec není. Jen za poledne mne ukecávala, ať ji pustím ven. Pochopila, že nepustím a zase lehla na polštář. Rána stále pouští plno sekretu, musím měnit gázové čtverečky. Kolega v práci taky omarodil, měla bych nastoupit, ale ani doma nestíhám, natož kdybych na celý den odjela. Jen aby to ti dva marodi zvládli, z Jamborka mám veliké obavy.

23/2

Milí, protože jsem byla nemocná (a ne že bych už byla zdravá), překopíruji sem alespoň včerejší a dnešní příspěvky z FB:

Milí, omlouvám se, že nepíšu, nic - ale minulý týden mne hodila opravdu velmi hnusná chřipka do postele, nebyla jsem schopná vůbec ničeho. Teď pomalinku začínám fungovat, ale velmi opatrně, jsem hrozně moc unavená. V pátek za poledne přijel Jamborek. Monika ho našla sedícího schouleného u silnice v jedné blízké obci. Po pátrání zjistila, komu patří - nemocné kotě prý ať si odveze, ale druhé, zdravé, že si lidi (nebo "lidi") nechají. Jamborek je cca 2 až 2,5 měsíční 850 gramů vážící miminko. Oko hrůza, hned v pátek jsme jeli k Dr. Beránkovi - přední oční komora plná hnisu. Dostal dvoje antibiotika, dvoje kapky - a tak kapeme a kapeme. Má úplně obrovské bříško, dnes dostal první půlku dávky banmithu (cokoliv jiného jsem se bála použít). Doma Banminth nebyl, ale Janička ze Světluška Svitavy mi pro něj Banmith dala, dala i kapičky na nafouklé bříško, podložky (protože malej čůrá a kaká kamkoliv) a dobrou konzervičku a pro Žížu Betadinu. MOC děkujeme!!!!Jamborek nějak přestává papat, jestli těžko snáší ATB - nevím. Taky kýchá a to očičko ho musí hrozně bolet. Je to malinkej člobrdík a máme o něj velký strach.

Mandarínek a Twentík na dnešek poprvé spali ve velkém světě. Asi přítomnost malého Jamborka, který hodně plakal - nebo nemocné Žíži - jim nedovolila vejít do ložnice, chtěli VEN, tak jsou venku:) Oba už jsou plně naočkovaní, snad to zvládnou. Dnes za poledne si ustlali na mikrovlnce:)

S Žížou je to moc špatný. Před týdnem, 13. den po operaci začala rána mokvat, uvolnil se jeden steh a tekla tekutina. I přes ATB se jizva nechtěla hojit, stále se stehy uvolňovaly, Ve čtvrtek měla jít ráno na další operaci, nakonec pan doktor naznal, že to ještě zkusíme s lokální antibiotickou léčbou, s čímž jsem souhlasila - vždycky lepší, když se to dohojí samo. Tak jsme 2x denně dávali do rány Tenazym, v pátek dopoledne dobrý a večer díra jak vrata.... V sobotu jsme vyrazili do Brna, protože naši vetové měli oba dovolenou a když vidíte pobřišnici, má člověk nahnáno. No, shrnutě - Žížalka má po reoperaci, má dva dreny, kabátek z prubanu a je z toho všeho "na hadry". Nesnáší taková omezení a začíná být trochu apatická:( Potřebovala bych se rozkouskovat, aby někdo uklízel, rozdával léky, mazlil, eventuelně sem tam něco uvařil a vypral, někdo aby byl stále s malinkým Jamborkem, někdo aby byl stále s Žížalkou.... Jen aby to moje zlatá Žíža dala. Je to takový klidný sluníčko důvěřivý.......

Jamborkovi se očičko vůbec nelepší, dál kapeme, přidávám ještě gel, protože očičko osychá. Dostal mimo svá ATB ždibec Ketofenu, dovezla jsem convalescentní kašičku, ta mu zatím chutná. Hodně musím chovat, jak je vzhůru, neustále volá. Po odčervení z něj lezou škrkavky... Ráno vyrazíme, budeme muset ale čekat, protože pan doktor má plně objednané pacienty, tak jak se uvolní nějaká chvíle... Zrána dostane Jamborek napapat, pak už ne, čeká ho podle všeho operace.
Žížalka celý den spí na posteli, dělá, že tam vůbec není. Jen za poledne mne ukecávala, ať ji pustím ven. Pochopila, že nepustím a zase lehla na polštář. Rána stále pouští plno sekretu, musím měnit gázové čtverečky. Kolega v práci taky omarodil, měla bych nastoupit, ale ani doma nestíhám, natož kdybych na celý den odjela. Jen aby to ti dva marodi zvládli, z Jamborka mám veliké obavy.

Psala Lottynka a poslala fotečky, kterak umí krásně lézt po skříních:)

11/2

Dostali jsme dopis od Lottynky:

Ahoj, tady je Lottynka. Musím se vám svěřit, mňau, mňau, mňau, co že jsem to zase jednou vyvedla.

Páníčci mají v kuchyni na ledničce v kleci kanárka. On je tak krásně žluťoučký a přímo září jako Sluníčko. Tak jsem asi před dvěma týdny ze židle vyskočila přímo vedle klece, abych se podívala blíž. Jenže kanárek začal pištět strachy a panička mě sundala dolů a hned mi důrazně vysvětlovala, že to nesmím dělat a moc se na mne zlobila. Hodně mě to mrzelo a plaše jsem mňoukala, že už to neudělám. Od té doby zavírají do kuchyně dveře abych se tam nedostala, přestože jsem jim slibovala hory i s horákama.

Jednoho večera, když se páníčci koukali na televizi, jsem si cestou do pokojíku k misce všimla, že dveře do kuchyně jsou otevřené. Asi je zapomněli zavřít. A já jsem prostě nedokázala odolat. Tak jsem zatoužila se s kanárkem seznámit a zamňoukat mu, že se mě nemusí bát, zvláště když je v kleci, že jsem vyskočila až na tu klec. Jenže jsem nevěděla, že ji nemají přibitou hřebíkama a i s klecí jsem spadla dolů. Kanárka málem trefil šlak a mě praštila klec, až jsem zakňučela bolestí. Tak mě to vyděsilo, že jsem bleskově zdrhla do bezpečí pod lavici.

V kuchyni asi zůstal pěkný binec, protože to páníčci skoro hodinu uklízeli a pak se mnou vůbec nemluvili, jak se na mě hněvali. Ale kanárek přežil a to bylo hlavní. Po čase jsem se potichu připlížila k paničce a nesměle jí mňoukala, že mě to opravdu, ale opravdu strašlivě mrzí a jestli by mi odpustila. Trvalo dlouho, než mě panička vzala na milost a na klín, kde jsem se k ní lísala, jak nejlépe jsem dovedla, abych si ji udobřila.

To s páníčkem to bylo horší. Ten se mnou nemluvil ani druhý a dokonce ani třetí den. Tak byl na mě rozzlobený. Byla jsem z toho nešťastná jak kočičí dvoreček, capkala jsem jako tělo bez duše a bloudila po bytě jako Bílá kočka po hradbách. Až jsem nakonec ten třetí den sebrala všechnu odvahu a večer mu vyskočila na klín a skoro dvě hodiny ho hřála a vrněla, ať už se na mě nezlobí, že už si dám fakt pozor a za kanárkem skákat nebudu. Tak mě vzal na milost i on a já jsem zase spokojená kočička.

Dalo mi tolik práce si páníčky udobřit, že určitě už nic takového neprovedu, pokud budou zavírat dveře, aby mě to nepokoušelo. Tak se tam u vás mějte moc hezky a pozdravujte ostatní kočičky.

Vaše Lottynka.

9/2

Milí,

Žíža už dost trpělivě snáší svůj pooperační stav, naštěstí bez límce nechala ránu na pokoji a tak se zatím hojí velmi uspokojivě. 

Dnes zase vypadá bříško lépe. Snad se vše brzy zahojí.

Kapruška je prý v pořádku, jen jeho chronická rýma nechce nijak ustoupit:(  Snad se všechno zlepší.

Puclík u nás byl snad skoro celý víkend, neustále se objevoval v kuchyni, když nás uviděl, hned volal a  chtěl něco jooo dobroučkého na zub. Kupodivu se objevoval teplounký, ne studený, jako když kočičky přiběhnou z venku. Tak že by si i našel někde místečko a statečně si u nás schrupnul? Citronek teď chodí domů večer, nají se, někdy trochu vyspí a zase odchází. Netuším, bydlí-li jen u nás nebo je něčí a k nám chodí na jídlo. Ale to, že není kastrovaný a ti naši kocouříci jsou, nedělá vůbec dobrotu. Něco s tím budu muset udělat.

Ve čtvrtek ráno byla Berenička na ošetření zoubků, pan doktor zoubky vyčistil a čtyři vytrhnul. Cukr má v krvi stále trochu zvýšený, zase někdy ho změříme. Beriberi vzorně spinkala, po čtvrté odpoledne pravila, že je vyspinkaná a ať ji pustím z přepravky - vyplula krokem tanečním a že je naprosto fit. Dostává antibiotika, ale velmi nerada je papá.

Malincí kluci mandarínek s Twentíkem už chtějí hodně zkoumat velký svět, občas jsou na chvíli vypuštěni, zvlášť Twentík. Mandarínek je malinko bojínek a nemá-li ve mně oporu, je ztracený. 

Napadlo plno sněhu, takže dny, kdy se kočičkám až tak nechce ven, se prodloužily. Prvně byly veliké mrazy, teď haldy sněhu. I když na dvorku kočičky rády dovádějí, zvláště omladina. Dnes ráno Mikešek II. vrtěl zadečkem a pak vystartoval ke hrám na Uhlíka, ale Uhlík se vylekal tak mohutného kocoura a utekl:). Uršulka čím dá lhůř papá, už někdy nevím, co bych jí vymyslela k jídlu. Miki měl u sebe včera také ublinknuto a dnes nechtěl snídani. Borinka včera pohrdla i kouskem šunky. S ledvináři to není jednoduché. Navíc docházejí opět všechny dietní konzervičky, musím zase objednat, ale pro 4 kočky to už je síla. Nehledě na množství léků, které jim musím denně dávat - a kolik to všechno stojí korunek:(. Sice je kousínek před jarem, ale poslední dny mám náladu jak na podzim - depkoidní, jak to všechno bude dál a jak to finančně utáhneme.

4/2

Milí,

Kapřík se má prý velmi dobře, papá, mazlí se, má svoje oblíbená místa. Lottynka je samozřejmě také v pořádku, i když jsem jí chtěla volat a zapomněla jsem...

Kluci malí kočičí - Mandarínek s Twentíkem byli ve čtvrtek na testech FeLV/FIV. Testy byly negativní, takže chlapečkové byli hned poprvé naočkováni. Navíc mám dojem, že to snad nejsou bráškové a že Twentík je mnohem starší, než jsem myslela. Oba pěkně papají, jsou hraví, mazliví, zvědaví a zvídaví - a nádherní:)

Jasík zvládnul vytrhání zoubků, ještě dobírá antibiotika, papá pěkně. Jen se mu vůbec ale vůbec nelíbí Mikešek II., Syčí na něj, kdykoliv se potkají, vrčí a je celý nesvůj. Prostě mu naprosto nepadl do oka.

V pondělí jsem musela vzít na veterinu naši Kuličku, trápí ji nějaký zánět střev, dostává antibiotika, ale dnes ráno jsem ji nikde nenašla, což je naprosto neobvyklé. Kulikuli je vždycky doma. Vždycky... Brala jsem také Žížu, protože jsem jí nahmatala něco podivného v bříšku ve špíčkách. Pan doktor hmatal, dělal ultrazvuk - a že je to divné, cysta to není, ale neví, cože tam má a odeslal nás k dr. Rambouskovi. Žížalku operovali, prý se nejednalo o nic špatného, tak špíčky odstranili.....ale Žíža všechno nesla dost špatně, hlavně límec. Včera jsem s ní musela zůstat doma, i přesto si límec za velkého cirkusu a mlácení sebou sundala. Stehy nechávala v poklidu, tak je doma bez límce a doufám, že ji navečer najdu zcela v pořádku.

Poslední dny se každé ráno dostaví Puclík na snídani. Po jídle si projde dům, půdu a pak zase odchází. Ani už tolik nekřičí:). Hodně mrzne, nemůžu tedy dávat do boudičky víc konzervy, zmrzla by. Snad mrazy povolí a budu tam moct dávat víc krmiva, zvyklo si tam chodit hodně kočiček.

V neděli u nás byla paní Jamborová a dovezla velmi zachovalé škrábadlo - tak ho manžel hned večer postavil a přidalo se k ostatním škrábadlům v obýváku - takže máme kočičí panelák:)

Malý Mireček se dal do učení na vodníka, zaučuje ho velmistr pan Raul - a Mireček je velice šikovný:)