Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. 8. 2012

SRPEN 2012

30/8

Srpen pomalu končí a já se teprve dostávám k tomu, abych napsala alespoň pár řádek...

Bohužel zemřela Elenka, narodila se 2.7.2011 plaché kočičí mamince Milušce a i když jsem ji jako malinké kotě brávala do rukou, i když s námi spolu s Miluškou a bráškou Brunem pár týdnů bydlela v ložnici, nikdy se nestala dotykovou kočičkou. Bydlela s námi, říkala si o vařené kuře, které milovala, nechala nás přiblížit tak na metr, ale pak utíkala. V nemoci jsem ji musela zavírat do klece, abych jí mohla dávat tabletky. Tam byla i počátkem července, když přestávala jíst, měla rýmu... To bylo naposledy, kdy se z nemoci dostala, vydrželo jí to asi dva týdny a pak všechno vzdala. Vloni jako kotě prodělala nějaký podivný záchvat, od té doby nosila hlavičku nakřivo, a přestože byla drobná, měla plno elánu a radosti. Nemoc ale byla silnější, než její touha po životě. Elenko, holčičko plachá, ale milovaná, chybíš nám. Chybí nám Tvoje povykování zpod kuchyňské linky, ať už ti tam hodíme kousky vařeného kuřátka.... Aby nebylo smutku málo, před týdnem jsem našla kousek od domu, u polí, mrtvého Morávka. Snad nějaké auto, kterých na pole opravdu moc neprojede:( Morávek byl kapesní kocourek s nezaměnitelným hláskem, povídal a povídal, a když se mazlil, tak naplno. Morávku, Moravo moje upovídaná, moc nám tady chybíš. Plot neplot, dokázal ho zdolat. A přestože chodil směrem, kam mohl - k lesům, i tak ho někdo přejel. Kdo může jet tak rychle a bezohledně po cestě, kde nemá co dělat?

431567421.jpg

 

Morávek

 

Koťátka Uršulky i Helenky rostou, i když s nimi bylo plno starostí, několik jich mělo problémy s kožním onemocněním, juvenilní celulitidou. Obvykle postihuje hlavně štěňátka, u nás to mělo pět koťátek, s Albuskem jsme dlouho jezdili denně na injekce. Koťátka už chodí ven, denně na pár hodin je pustíme, ať se vydovádí a proběhají.

dscn9252.jpg

 

Včera jsem si konečně po dlouhé době opět začala plánovat jejich očkování. A je to skoro jako minule - to když jsem si řekla - tak, milí klučíci od Uršulky, máte 9 týdnů, pojedeme na očkování....a druhý den omarodili. Tak dnes jsem došla domů a Brejličce teda moc do skoku nebylo:( Jak je velký počet kočiček a koťátek k tomu, je to těžké.

dscn9264.jpg

 

Kocourek ZZ aneb Zizík je krásný hnědočerný kocouří kluk, co je extrémní mazel, ale i extrémní pokušitel, ničitel a narušitel všeho, hlavně spánku:)

dscn9279.jpg

 

Zizík

 

Merlinek se dobře zabydlel, dokonce je schopen jako málokdo spát s Tomáškem. Tomík si stále pořádně nezvykl na to, že je mezi tolika kočkama, přece jen skoro 5 let v bytě a sám - a najednou takových kočiček, takže to řeší po svém - je na ostatní dost ba hodně protivný...

dscn9303.jpg

 

Merlin (vlevo) a Tomík 

 

 

I když se snažíme dát kočičkám maximum všeho, tak přece jen je jich tady hodně a to není pro každou kočičku nejvhodnější. Jenže co už naděláme... Nějakým způsobem se tady musí snášet i ti, kteří by byli mnohem raději samotnými kočičími králi nějaké domácnosti. 

Jsem ze všeho dost unavená, každý ukončený život našeho z kamarádů moc bolí, a mám to nějak divně v hlavě nastavené nebo co, ale pak moc vzpomínám na všechny, co už odešli tam, odkud není návratu a že jich za ty roky bylo už dost. Pak nějak ztrácím smysl toho všeho, ztrácím víru.

11/8

Počátek srpna byl zejména ve znamení nemoci Blekísky. Vyšlo najevo, že musela mít úraz, postupně praskla pobřišnice podél žeber a byla velká kýla. Ve středu 1.8. byla na operaci, při které vyšlo najevo, že byla prasklá i bránice. I kvůli tomuto event. problému byla na inhalační narkoze, takže když plíce zkolabovaly, chvíli za ni dýchala "mašinka".Těžkou operaci zvládla Blekíska dobře a ve čtvrtek večer jsem ji vezla domů z veteriny. Až do dnešního odpoledne bydlela v kleci, nebylo jiné volny. Celou místnost pro ni žádnou volnou nemáme, bere dvakrát denně antibiotika a nesměla skákat, aby se rány dobře hojily. Na dnešní prohlídce dostala povolení být puštěna, ve středu se mají vytahat stehy.

dscn8970.jpg

 

dscn8969.jpg

Koťátka pomarodívají, herpes viry jaksi útočí, takže někteří Helenkové a všichni tři kluci od Uršulky jsou na antibiotikách.

dscn9001.jpg

Naštěstí Uršulka je v pořádku a o dětičky se dál vzorně stará. Je mazlivá, milá a moc bychom jí přáli nový domov. Má za sebou hodně těžký život, každopádně pár let žila venku, odkázaná na to, co si uloví a co kde vyžebrá. Obávám se, že její zapojení do velké smečky koček v našem domečku jí bude dělat velké problémy. K tomu, aby přežila, potřebovala hodně sil a myslet sama na sebe, a dost se bojím, že bude k ostatním protivná. Potřebovala by někoho, kdo jí dá obrovské množství lásky, kdo s ní posnídá a povečeří (to má moc ráda, když dostává kousky něčeho od našeho jídla), kdo ji pochová a bude mít na ni dostatek času. Je tichá, nenáročná, a už jen kvůli tomu, co všechno protrpěla, by si zasloužila nádherný domov.

dscn8998.jpg

Moc ráda si přitiskne hlavičku ke mně a nechá se hladit....

 

 

Neradostně bylo i s průjmovým onemocněním - zejména Sašenky, Wandičky, Táničky a Vasilky, první léky nezabíraly, měnily se za další. To vypadalo moc dobře, ale Sašence se průjem vrátil v hrozné podobě, takže dostávala dva dny kapačky, denně jsme jezdili na injekce. Dnes konečně je všechno lepší, Sašenka mohla opustit klec a od zítřka bude jen na tabletkách. Hodně zhubla, ještě stále je toková bez jiskry - protože jinak je to holčička plná energie. Ale papá, mazlí se a nabírá síly.

 

Protože opravdu není času nazbyt, poprosila jsem jednoho místního pána, aby posekal trávu kolem domu. On je to obecní pozemek, ale tady ve vsi je zvykem, že co je poblíž domu si obstarává sám člověk... A na nás je přespříliš už jenom zahrada. No - pán posekal, jen jaksi omylem udělal sekačkou dvě díry v oplocení výběhu Sheldona s Červeňáčkem. Naštěstí kluci neutekli nijak daleko a vrátili se oba dva v pořádku! Jsou čím dál víc mazlivější, zvláště Sheldon - překvapil mne, protože se nechal chovat a vypadal, že mu to dělá i dobře. Dřív pobyt na klíně nebo v náručí neměl vůbec rád. Nejraději ovšem sebou plácne na zem, nastaví bříško a nechá se hladit, pak mi začne olizovat ruku, okusovat, pokopávat zadníma nožkmama a je blažený. Oba dva začínají být docela ukecaní:).

Malí Helenkové pěkně papají, rostou - a spát s nimi, to je opravdu síla :)

dscn8985.jpg

 

Večer lítají, hrají si se vším, okusují cokoliv, co necháme nad peřinou - a když nemají co kde lovit, vrtají se pod peřinu, aby lovili nohy, ruce... Ráno začínají kolem páté ranní:) Ale - dokud si mimina takhle hrají, jsou všude a jsou řádně slyšet, je to paráda - nic vážného jim nechybí:)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

má to smysl,

Míla O., 1. 9. 2012 18:20

Evi,opravdu má,kolik kočičích životů jsi zachránila,kolik kočiček prožilo svůj život díky Tobě spokojeně a milovány,i když byl někdy krátký.A další ho prožívají,mají jídlo a pohlazení...Nějak věřím tomu,že se s našimi milovanými na onom světě setkáme,nebuď smutná...Ony tě ty chlupatinky moc potřebují,přijdou Tě potěšit,pomazlit se...