KOČKY SOBĚ, z.s.

19/11

Milí, víkend uběhl jako voda, naštěstí se nic špatného nepřihodilo. V neděli 16/11 jsme si domů přivezli malého Mirečka, který byl týdny u Menců ve Vendolí. Zesílil, byl otestován, naočkován a přeočkován. Bohužel domov zatím nenašel, tak šel "domů" - tedy sem k nám. Zvykl si velice rychle, mnohem rychleji, než jsem čekala. Je to miláček, mazlíček, ale také dravec a lovec - všeho, ať to jsou třeba jen naše prsty:) Zítra dostane kraťounkou propustku do velkého světa:)

14/11

Milí, alespoň pár řádků z FB:

Patrně zejména naše "stíny" mohou za to, že opět další kočička má prokousnutou pacinku. Tentokrát Bora Bora. Ráno vůbec nedošlápla na zadní packu, takže veterina - a naštěstí "jen" absces na prokousnuté pacce. Dostala ATB, s sebou léky na bolest...
Kocouříci docházející a mizející tady dělají celkem dusno.
Meluzín je teď ze hry, co se týká odkuličkování, dostal rýmu. My snad ani nepřeočkujeme podzimní várku, pořád se tu motá "chřipka". Osoby, kterých se to týká, jsou buď tzv. na hraně - tedy ani nemocní ale ani plně zdraví, další osoby pro změnu nedocházejí domů v tu dobu, kdy je chci naložit do auta a odvézt k vetovi. Vím, že to nakonec zvládneme, ale začínám být z toho docela nervozní.
Felix kapsičky kočičkám chutnají, tak jsem včera obětovala nervovou soustavu a vyrazila směr Kaufland, kde je mají v akci. Jo, nakoupila jsem, ale těch LIDÍ všude.... Alespoň že byly kočičky spokojené:)
Všechny čtyři holčičky si každé ráno "hrají", prospím kdeco, ale poslední dobou jsou schopné probudit i mne:), ovšem rychle zase usínám.... Manžel to už snáší hůř (ono taky ignorovat nejen rachot všeho možného i nemožného, ale i to, že přes člověka lítají sm a tam a dupou na cokoliv, ať je to hlava nebo břicho, moc dobře nejde) a často "nedospává". Madlenka i Andělka jsou rády vypouštěny ven a myslím, že není daleko doba, kdy se zabydlí ve "velkém světě" jako Uhlík s Puntíkem. Emílek se stále moc rád vrací do ložnice, ale asi se mu moc líbí Selfinka, protože se s ní velmi rád pere. Jenže kilový mimino nemá proti Emílkovi šanci, takže je pak Emča chycen za límec a vyšoupnut ven:). Už hodně dlouhou dobu s námi spává Žíža. Žížinka je velká dlouhá kočičí dáma (dlouhá jako žížala, proto Žíža), noblesně nadnesená nad lítáním koťat. Uléhá buď na manželově polštáři nebo na polštáři nahoře na skříni. Nemá absolutně problém ani s Kájou, i když se venku dokáže velmi důrazně ohradit proti komukoliv.
Kája je super, pohodově si bydlí v ložnici, koťata jako kdyby neexistovala, několikrát denně - i v noci - si řekne o to, že chce ven a pak se sám krásně vrací, ať už na okno ložnice nebo do obýváku před ložnicové dveře, kde čeká, až mu otevřeme. Naštěstí opravdu doposud neměl žádnou šarvátku se starousedlíky.
Sazince se zánět v tlamičce lepší, už i lépe baští. Dívala jsem se, že by Nellinka asi potřebovala vyčistit zubní kámen, zkusím ji vzít k panu doktorovi, ať se podívá ( a doufám, že mu to dovolí)...
Johanka od jara docela zhubla, ale není na ní nic podezřelého. A vzít ji na krev není jen tak, je to hodně plachá osůbka. Pro jistotu jsem ji opět odčervila.
Jinak měli v akci v Lidlu kachny, takže jsem včera večer jednu dětičkám upekla, jen s troškou kmínu, Joeynka ráno s povděkem spapala velký kus stehýnka a kus prsíček. Teď ji zkusím nabídnout Uršulce, i když asi nebude nad španělské ptáčky, které jí tak o víkendu chutnaly:). Liuška si taky dala kousek kachních prsíček. Člověk je rád, že "ohrožené druhy" tedy naše staré nemocné holčičky, něco s chutí sní.

A z 12/11 : Černý kocourek, kterého jsme vídali jen jako odbíhající ocásek, se asi také nastěhoval. Volává na nás z půdy, chodí do kuchyně na jídlo. Je hladitelný (i když včera si i malinko do muže hryznul), před pár dny jsem ho i pochovala. Už to není žádné kotě, tipuji kolem 3 let. Černý jako uhel se žlutýma očima, tož se jmenuje Citronek. Ne, že bych měla extra radost, protože byť je Meluzín k lidem mazel a doma s kočičkami vychází jakž takž, venku dokáže pěkně popackovat kohokoliv. A ještě další takový do stavu....a to netuším, kolik nočních "stínů" si chodí v noci do kuchyně na jídlo - byť mají papání venku v boudičce, doma se najde kousek vařeného masa a vůbec:).
Selfinka dobrala antibiotika, snad jí kondice vydrží a bude se moci za pár dnů otestovat a naočkovat.
Raulíkovo kapání do očí se obvykle neobejde bez asistence manžela, který ho musí přidržet.
Sazinka má zánět v pusince, Gumídek měl průjem a také zánět pusinky, tak oba berou Stomorgyl, Kapříka opět položila jeho chronická rýma. Gusík se malilinko zlepšuje, ale stále to není "ten Gus".
Uršulku ranní braní léků na ledviny opravdu už nebaví, dnes jsem jí navíc dávala i lék na bolest, tak to se rozčilovala opravdu hodně. Ještě že Andulka s Joeynkou berou léky vzorně (i když Andulička má své mouchy a také taktiku "ztratit se").

10/11

Milí, další týden uběhl ani nevím jak....

Žíža nakonec depotní antibiotika dostala, Gusík dál marodí, byť průjem ustoupil, dostal rýmu a je celý podivný. Naprosto změnil chování, rád si jde odpočinout do kotelnokoupelny, dál bere léky, papá, ale je vidět, že mu není vůbec dobře.

Uršulka také dostala depotní antibiotika, její chronický zánět v pusince ji už hodně obtěžoval. Bohužel vzhledem ke stavu jejích ledvin s tím už nejde nic dělat...

Malinká Selfinka v pondělí začala moc blinkat, blinkala i celou noc  z pondělí na úterý, museli jsme jezdit na injekce, teď už je na lécích a vypadá v pořádku.

V pátek byli přeočkováni Uhlík s Puntíkem, Květuška absolvovala testy na FIV/FeLV. Byly negativní, takže hned byla poprvé naočkována.

S Raulíkem jsme byli v sobotu u pana doktora Beránka v Pardubicích, odstranil mu stehy, očičko že je v pořádku, takže Raulík si teď užívá svobodného života bez límce, nicméně stále má přistřižená křidýlka s pobíháním venku, nadále se musí kapat třikrát denně dvoje kapky (s časovým rozestupem) a dvakrát denně aplikovat gel, aby se očičko pěkně zvlhčovalo. Že se to po týdnech kapání Raulíkovi moc nelíbí je jasné:) Ale včera si hrál na pejska, nosil manželovi myšku, vždycky mu ji položil (čti vyplivnul) do dlaně a čekal, až mu ji hodí - a tak pořád dokola:)

Meluzín je už zcela náš, spává na místech, kde spí jen domorodci (střídá cedníky škrábadel, spává na obývací stěně a dokonce i v koši na prádlo). Stále huláká, ale už to není takové CHCI NĚCO, nýbrž HLAĎ MĚ!!!! Co vybrousil takřka k dokonalosti je jeho snaha vecpat se do ložnice. Ještě hájíme vítězné barvy, ale Melu to brzy DÁ:)

 3/11

Milí, první listopadový víkend, ač dušičkový, byl velmi příjemný. Většinou svítilo sluníčko, tak si kočičky nahřívaly kožíšky, koťata lítala jak splašená, hlavně Květuška. Dělalo jí velké problémy jít ven a v sobotu vystřelila oknem z ložnice, když jsem pouštěla Káju domů a nechtěla zpátky. Lítala za každým lístečkem, dováděla opravdu jako kůzlátko:).

Kdo nám dělal větší problémy byl tentokrát Gusík, poslední dny ho trápil průjem, ale protože se doma až tak moc nezdržuje, dostával pouze antibiotika a probiotika. Jenže v sobotu bylo vidět, že má bolavý zadeček a konec ocásku, museli jsme ho zavřít. Ale kam? Jako jediné východisko byla zvolena kotelnokoupelna. Dostal dietu, přidávala jsem i Smectu, zadeček jsme mazali (za velkých protestů, a to i kousavých) Framykoinem. Průjem už není, ale konečník asi moc bolí, dnes ráno jel Gusík k panu doktorovi, dostal injekci a zítra ráno opět. Jen nevím, jak bude snášet zavření, je to opravdu velmi osobitý kocourek a omezení pohybu je pro něj těžké. Ale aby se všechno zahojilo, jiná cesta zatím není. Chtěla jsem ráno vzít i Žížu, má ošklivý zánět v tlamičce a potřebuje depotní antibiotika - jenže jsem ji nechtěně vypustila z ložnice ven. Tak snad zítra ráno...

Také jsem podala odčervovací tabletky zbývajícím kočičkám, vyfasoval i Meluzín. A byl vzorný! To některé kočičky vytrvale vzdorují a tak jsem musela objednat jiné odčervovací tabletky - Milbemax. Je to jen malinkatá tabletka, potahovaná, takže nedělá tu neplechu, že by ji kočičky kvůli hořké nepříjemné chuti vyslintaly. Nevýhoda je jako obvykle - její cena. Je přece jen mnohem vyšší....

Meluzín

Včera dopoledne volaly děti z Litomyšle, že našly koťátko - a byly to děti, od kterých jsme loni braly Svatěnku. Těžko se dalo odmítnout, tak jsme vzali přepravku a v poledne už byla Selfie (děti ji i pojmenovaly) doma.

Selfinka je malá asi dvouměsíční tříbarevná kočička, moc hodná, s hebounkou srstí, je velmi mazlivá.