KOČKY SOBĚ, z.s.

 27/3

Uběhlo pár dnů a je všechno špatně. Včera večer zemřel Blažejík. Krásný Blažej Hromnice. V pátek vypadal, že na něj leze rýma, sobotu prospal v pracovně a když večer sešel dolů, stále zvracel. Přes léčbu a infuze, zahřívání, přes všechno podlehl Panleukopenii.

Moc děkujeme Irence - Oliver Dip - za proběhlou aukci ve prospěch našich kočiček. Germicidní lampa už je objednána a zaplacena a doufám, že dnes či co nejdříve dorazí. Teď bude potřeba víc, než kdy jindy. Děkuji Lidušce - Opuštěné kočky Polička - za pomoc Blažejíčkovi.

Wilíčkovi bylo lépe, dnes musíme opět na veterinu. Hůř dýchá a zase je bez zájmu o dění.

22/3

Wilík je dnes se mnou v práci, ráno jsme byli opět na injekci u pana doktora. Také byl podkožně zavodněn, zatím nechtěl vůbec pít ani jíst a moje snaha do něj něco dostat stříkačkou byla marná. Sice stále dýchá hrozně, pořád v něm moc chrčí, prý je ale poslechově na plicích lepší....

Dnešní den je pro nás vůbec náročnější, protože jsem ráno odvezla na kastraci malou Tamaryšku. I když je drobounká, už nastal čas. Držím palce, ať je všechno v pořádku. A v pondělí půjdou na kastraci Alastror s Albusem - kluci od Uršulky, Murphík - syn Helenky a Zizík s Vavřincem, adoptivní synové Helenky. Je to opět větší finanční zátěž, ale díky výtěžku z aukce, kterou pořádala Kamilka, to půjde lehčeji. Kami, děkujeme! 

Včera jsme zajeli do obce Telecí, abychom dali krmení kocourkům, o kterých jsem tady již psala. I když v neděli jsme jim toho nechali hodně, včera bylo všechno snězeno. Je víc než pravděpodobné, že se tam chodí krmit i někdo další. Jenže alespoň ten malý potřebuje dostatek jídla a velký si v tomto počasí těžko chytne myšku. Teorie, že bychom tam jezdili jednou týdně asi padne:(

O víkendu bylo opravdu pěkně slunečno 

Dětičky se vyhřívaly na sluníčku, kožíšky měly pěkně teplé, měly i pohodu v dušičkách

Blažej Hromnice má veget

Jenže pak opět napadl sníh....

21/3

Wilík dostal včera injekce, dnes ráno jsme s ním byli na veterině na další injekci. Stále špatně dýchá, teplota dnes pouhých 36,4 st.C. Pokrok je, že už ho to nenutí k dávivému kašli, ale stále jen leží, nemá na nic náladu. Jestli nebude pít, budu ho muset zavodňovat zatím alespoň stříkačkou, naposledy jsem ho viděla pít včera ráno. Zítra jedeme opět k panu doktorovi. ...

 20/3

Onemocněl nám Wilibald. Včera doma nikdo nevolal, nikdo se nedožadoval pohlazení. Wilík chyběl. Zalezl si nahoře u pracovny do krabice a nechtěl ani pohladit. Evidentně mu bylo zle. Zatím dostal jen tabletku na horečku a bolest, v noci se mu ulevilo a přesunul se dolů do obýváku. Stále ho to nutí  ke kašli, asi má celý krček bolavý. Chtěla jsem ho vzít dnes ráno k panu doktorovi, ale ten byl mimo město, tak musí Wilíček vydržet do odpoledne. Asi to budou nějaké viry, ale jeho nucení ke kašli je vždycky provázeno jakoby blinknutím a velkým křikem, takže v tomto případě nebude schopný zatím brát léky, ale bude potřeba injekcí. Je nám ho líto, je to takový přítulný hluchý a upovídaný medvídek.

18/3

Několik novinek se za poslední týden událo.... V pátek odjela do nového domova Ťapinka. Bude bydlet v domečku v Chrudimi, zatím si zvyká, ale už i papá. Moc na ni myslíme, Ťapinka nám hodně přirostla k srdci, je to velmi výrazná osobnost, tuze chytrá kočička a velice krásná. Ťapinko naše, ať jsi šťastná a zdravá.

V sobotu jsme byli na veterině se Sašenkou a s Chmelinkou. Sašenku trápí vracející se rýma, která sedá na průdušky. Bere ATB, posílal se stěr z nosu na rozbor. Dostala Zylexis, uvidíme, co a jak bude dál. Chmelinka, kočička, co se k nám nastěhovala či nám ji někdo pohodil (po zkušenosti s Blažejem se už ničemu nedivím) začala hůř dýchat a také jsem dostala podezření .... Závěr : zánět průdušek a počínající zánět plic a v bříšku miminka. Podle velikosti plodů byla v sobotu březí 45 dnů, takže s miminky v bříšku už k nám dorazila. Ano, částečně za to mohu, když se nastěhovala, měla jsem ji dát hned kastrovat. Jenže - i když jsem všemi deseti pro kastrace, otálela jsem, že teoreticky už někdy kastrovaná být mohla a že kdyby začala mrouskat, poznám to. Alternativu, že už březí je jsem podcenila. Teď ani pozdní "kastrace" nejde provést, Chmelinka by takový zásah kvůli svému onemocnění nezvládla. Víte, kočičky kastrovat nechávám, lidem to radím a opravdu jsem přesvědčená, že bez kastrací kočiček to nejde. Jenže čím víc kočiček jsem kastrovat nechala, tím větší mám vždycky obavy. Není to úplně jednoduchý zásah a někdy rozjede chorobu, která by třeba přišla, ale o pár měsíců či let později.... Teď už nic nevydumám, Chmelfork se nachystá na příchod koťátek, pokud se Chmelinka rozhodne a přivede je na svět u nás. Bydlí s námi v ložnici, kde jsou vždycky nově příchozí v karanténě a kam všechny kočičky nemohou. Chodí si ven, jak sama chce. Někdy nejde, jiný den chce pustit ven oknem a vydrží tam hodinu nebo jen pět minut a je zpět. Někdy chce pustit do domu mezi ostatní. Nijak ji neomezujeme a necháváme, ať si chodí podle libosti. Stále existuje možnost, že někde ve vsi nějaký domov má. Ale takhle natrvalo se k nám nastěhoval jenom Klapzuba. Felix chodí ven dost často, Duplík k nám dochází hlavně na jídlo a odpočinek. Přilítne, ječí na všechny strany, sní, co může a ulehne a hlubokému spánku. Po vyspání náš dům opouští. Obvykle přichází denně, ale má i týdenní pauzy. Chmelinka je jako Klapzuba, tedy Klapík. Prostě u nás bydlí... 

Tady byla první den v ložnici, našla jsem ji tenkrát na dvorku celou klepající se a v horečce...

O víkendu sice foukal silný a studený vítr, ale svítilo sluníčko a na dvorku bylo bezvětří. Kočičky se proto chodily slunit, nahřívaly si kožíšky. Po dlouhé době jsem je viděla parádně rozdováděné a ve velmi dobré náladě. Dneska ale opět chumelí.....

Před týdnem volala jedna starší paní z ne až tak vzdálené obce (od našeho domu 24,1 km), že je na dlouhou dobu hospitalizovaná v nemocnici, asi na tři měsíce, a doma že zůstal 1,5 letý kocourek a dvouměsíční kotě....Dostala jsem instrukce, jak se dostat do stodoly. Dvakrát jsme tam dojeli s krmením, nikdy se nám nepodařilo nikoho zahlédnout. V sobotu jsme vyrazili s krmivem a odchytovou klecí. Tu jsme tam jen nechali, ať si na ni kočky zvyknou. V neděli jsme nachystali klec a na hodinu odjeli. Chtěla jsem, aby se chytlo to malé kotě, které bych poslala do Prahy k umístění, dospělý kocourek by to tam zvládnul. Není pro nás možné tam dojíždět byť dvakrát týdně - kromě značné finanční ztráty i ztráta časová.... A tak jsem si myslela, že když jednou za týden dovezu dost granulí, nějakou konzervu, tak to dospělák zvládne, vždyť někdy už přece bude teplo a myšky.... Hmmm, po návratu ke kleci se kotík opravdu chytil, hned bylo patrné, že je dost divoký a evidentně starší, než dvouměsíční kotě. Zvládli jsme ho dostat do přepravky, a když jsem seděla v autě, přepravku na klíně, nadávající kotě v ní - a m.j. brýle na nose, tak jsem byla nucena konstatovat, že to je asi kocourek (rezavý) a každopádně alespoň půlroční, protože přezubený. Následně po několika pokusech ho alespoň trošinku pohladit mi prokousnul prst a bylo rozhodnuto - takto velké kotě si už poradí samo a i režim materiální dotace jednou týdně mu postačí, protože takového plašana by šlo jen těžko umístit... Takže teď po několik měsíců budeme jezdit do vesničky libozvučného jména Telecí a krmit neviditelné kocourky.

11/3

Mám dojem, že se jaro polekalo a velmi rychle přenechává vládu opět zimě. V sobotu bylo plno na škrabadlech stojících na dvorku, kam svítilo sluníčko, se slunilo mnoho kočiček. Včera ale zase začalo pršet a dětičky domů nosily kvanta špíny. Nevím, jak je to možné, protože kočičky vypadají (až na výjimky, co se právě vyválely v uhlí) čistě. Ale kde teda mají kapsičky, ve kterých nosí tu hlínu? :) 

V sobotu jsme vyjeli na veterinu se Středečkem, Nellinkou a Liuškou. Středečka se nechce pustit rýma, dostal alespoň Zylexis na podporu imunity, Nellinka prodělala také nějakou virozu, ale již je v pořádku a Liušku trápí zánět v očičkách. Přes měsíc už léčíme jedno oko, minulý týden se trošku zanítilo i druhé. Nakonec se dělaly stěry a po rozboru v laboratoři bere druhý týden kapičky "na tělo", zatím to vypadá dobře. Liuška není depozitní kočička, ale naše, v létě bude mít deset roků, jako jedna z mála perfektně slyší na jméno, kdysi v bytě bývala kočkou číslo jedna - prostě šéfovou. Na domečku díky prostoru i díky mnohem většímu počtu kočiček už tuto funkci nevykonává, ale poslušná a mazlivá byla vždycky. Ovšem po dlouhotrvajícím mučení, tedy kapání do očička, se mě pomalu začíná bát:( Holčička moje stříbrná.

Tohle je fotka sice rok stará, ale Liu vypadá stále stejně.

Zejména kvůli přertvávajícím virům jakési rýmy, co koluje mezi kočičkami, jsem několika (přesněji patnácti) nasadila Wobenzym. Byť to není úplně levná záležitost, protože ho budou brát delší dobu a cena balení o 200 tabletkách je k tisícovce, tak na podporu imunity ve formě Zylexisu pro tolik kočiček opravdu korunky nejsou. Plánuje se zakoupení germicidní lampy, snad všechno nějak zvládneme. 

Není to jednoduché, protože ošetřování takového počtu kočičích příšerek je hodně drahá záležitost, teď vůbec nepíšu o tom, co obnáší péče po stránce fyzické a psychické, ale čistě jen o financích. A proto moc děkuji vám všem, kdo nám pomáháte. A také vás všechny zvu k nám, ať na vlastní oči (a snad i ruce, pohladíte-li nějakou kočičku) vidíte, že Vaše korunky jdou tam, kam jít mají - kočičkám. Děkuji.

Přikládám foto Táničky z nového domova a pak Phoebe, kterak usnula na stole.

A pro všechny ještě ocáskové srdíčko :

 5/3

Byť jaro ťuká na dveře, u nás je ještě plno sněhu a zimní režim - tedy kočičky přebývají hlavně doma, pospávají a ven chodí na krátké procházky. Na rybníčku kousek od domu se vyskytuje párek divokých kachen. Vídáme je každé jaro, pak ale voda z rybníčku zmizí a kachny odlétnou dál. Kočičky se na kachny moc rády dívají:)

Dostali jsme balík od Irenky, mezi prvními, kdo rozbaloval, byl  Tomášek - asi věděl, že tam jsou jeho dietní kapsičky

Moc děkujeme!!!!