Nakonec jsme se rozhodly kočičku převézt do Prahy a koťátka (tehdy byla ještě všechna) nechat zdejší kočkobábě Evě k odchovu. Přes veškerou péči však jedno po druhém odcházelo za duhový most. Zbylo nakonec jedno, které bohužel ve věku 19 dní zemřelo.

Tak se kočička hned druhý den po tom nešťastném císařském řezu dostala ke mně. Bolavá, smutná, bez koťátek. Vzhledem k tomu, že měla stále velké bříško, udělal jí náš veterinář sono a nakonec i rentgen bříška. Tekutina, které jsme se nejvíce báli, tam nebyla a na nic dalšího podezřelého nenarazil. Krev je také v pořádku. Zjistilo se však, že ač pravděpodobně nebude moc stará, nemá zoubky.

Takže teď se snažím kočičce hlavně dopřávat dobrou baštu, klid a mazlení. Papání má, kolik potřebuje. Mazlení v důsledku nedostatku času je málo a o klidu se bohužel u nás moc nedá mluvit. Nechci jí zavírat samotnou na zaskleném a zasíťovaném balkonu, kde mám momentálně jedinou volnou „místnost“, ale pokud je na „volno“, tak jí pronásleduje moje 8členná usyčená, uvrčená a dost nesnášenlivá banda. Pouze kocourek Julda, sám invalidní, k ní jde bez vrčení a syčení. To pak do něho drcá hlavičkou a i s ním se chce mazlit. Z toho usuzuji, že by hodnou a snášenlivou kočičku uvítala.

Ráda bych této kočičce našla klidný a dobrý domov. Myslíte, že se to povede? Já doufám, vlastně věřím, že za pomocí vás všech ano. Pokud byste o někom důvěryhodném, kterému chybí právě tato kočička, věděli, dejte zprávu.

Napsala paní Dagmar Šípová, kontakt : dagmar.sipova@seznam.cz