Jdi na obsah Jdi na menu
 


Athenka

 

 

 

Asi se nikdy nedovíme, kde a kdy se narodila. Stejně tak se nedovíme, kde prožila své kotěcí měsíce ani svoje mládí, dokonce ani jak se jmenovala. Jedno je však jisté. Letos na jaře si jí všimla jedna hodná paní, která chodí krmit plaché kočičky. Zaujala jí nejenom svým bříškem, ohlašujícím brzký příchod koťátek, ale také velkým abscesem na tvářičce.

Paní hned začala shánět pomoc, ale jak už to zákon schválnosti zařizuje, kočička se ztratila. Vypadalo to, že někde v úkrytu porodila, ale k našemu překvapení se brzy objevila i se svým velkým bříškem. Dokonce se podařilo chytit jí do rukou, ale kočička se nakonec vysmekla a ještě paní poškrábala. A co víc, opět se na několik dní ztratila. Když se vrátila, tvářičku „zdobila“ rána plná hnisu. Všichni jsme jí moc litovali, co si chudinka musela užít bolesti!

Teď už se však odchyt podařil a kočička putovala na veterinu a podle první bašty, kterou slupla jako malinu, jsme jí dali jméno Athéna. Rána, kterou veterinář řádně vyčistil, se už pěkně hojí. Kočička zůstala pár dní bydlet na veterině v kleci, než se doveze do depozita, kde by mohla v klidu porodit a odchovat svá poslední koťátka. Den před odjezdem jí veterinář prohlížel, a protože neslyšel ozvy, rozhodl se pro císařský řez. Jak se bohužel zjistilo, koťátka žila, bylo jich celkem šest, ale k císaři došlo předčasně. Situace byla beznadějná. Kočička neměla mléko a ani jí koťátka nezajímala. Koťata byla zase velmi malá a slabá.

Nakonec jsme se rozhodly kočičku převézt do Prahy a koťátka (tehdy byla ještě všechna) nechat zdejší kočkobábě Evě k odchovu. Přes veškerou péči však jedno po druhém odcházelo za duhový most. Zbylo nakonec jedno, které bohužel ve věku 19 dní zemřelo.

Tak se kočička hned druhý den po tom nešťastném císařském řezu dostala ke mně. Bolavá, smutná, bez koťátek. Vzhledem k tomu, že měla stále velké bříško, udělal jí náš veterinář sono a nakonec i rentgen bříška. Tekutina, které jsme se nejvíce báli, tam nebyla a na nic dalšího podezřelého nenarazil. Krev je také v pořádku. Zjistilo se však, že ač pravděpodobně nebude moc stará, nemá zoubky.

Takže teď se snažím kočičce hlavně dopřávat dobrou baštu, klid a mazlení. Papání má, kolik potřebuje. Mazlení v důsledku nedostatku času je málo a o klidu se bohužel u nás moc nedá mluvit. Nechci jí zavírat samotnou na zaskleném a zasíťovaném balkonu, kde mám momentálně jedinou volnou „místnost“, ale pokud je na „volno“, tak jí pronásleduje moje 8členná usyčená, uvrčená a dost nesnášenlivá banda. Pouze kocourek Julda, sám invalidní, k ní jde bez vrčení a syčení. To pak do něho drcá hlavičkou a i s ním se chce mazlit. Z toho usuzuji, že by hodnou a snášenlivou kočičku uvítala.

Ráda bych této kočičce našla klidný a dobrý domov. Myslíte, že se to povede? Já doufám, vlastně věřím, že za pomocí vás všech ano. Pokud byste o někom důvěryhodném, kterému chybí právě tato kočička, věděli, dejte zprávu.

Napsala paní Dagmar Šípová, kontakt : dagmar.sipova@seznam.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář