Julinka
Julinka se narodila 1/8 2003 (asi), spolu s Liu jsou u nás od půlky září 2003 - původní kočička Liuška nám zemřela mladá, podle všeho na nádor v mozku. Měli jsme ji moc rádi a rychle jsem hledala náhradu....a tak jsem se vlastně seznámila s Janou:)
Julinka je klidná, mazlivá, povídavá, tolerantní vůči dalším kočičkám, miluje návštěvy a jako první je u nás vítá. Její naprostou specialitou je "klouzání po schodech":) Jinak je to náš Ťulík:)
Liu
Liuška se narodila 1/8 2003 (asi) - a došla k nám stejně jako Julinka. Liu je hlavní kočka - a pokud se někdo snaží obsadit její pozici, dlouho "králem" není, Liu si toto místo vždy dobyde zpět. Není žádný rváč, ale je to dominantní osůbka, která si u ostatních dokáže zjednat respekt a v naprosté většině jí stačí pouze hrozba očima, občas někoho plácne tlapkou. Perfektně slyší na jméno, je povídavá, mazlivá, nádherná:)
Phoebe
Phoebe se narodila 11.4.2004 v Hradci Králové, je to kříženec Norské Lesní (tatínek). Je robustní, s velmi hustou srstí, musí se hodně česat. Je klidná, nikdy nijak nemilovala koťata, až letos se o ně krásně stará. Miluje spát na nějakou kočičku nalepená, je mazlík, i když není chovací, povídavá, hlavní slovo je MUF :) Má nádherné oči, jinak je to "Fífinka, Fífí"
Maybe
Maybe se narodila 23.4.2004, původ úplně stejný jako Phoebe. Maybetko je synova kočka, jeho miláček:) Není moc kontaktní, bez protestů se snáší dobře s původním osazenstvem, ale všichni ostatní příchozí jí nejdou moc pod nos, nemá ráda koťata, svůj odmítavý postoj dovede vyjádřit jak slovně tak razantní packou:) Je to mazlilka, naprostá zvláštnost je to, že má 4 horní špičáky, vždy dva a dva vedle sebe, naprosto normálně velké. Phoebe i Maybe jsou u nás od 18/5 2004. Potud to byly kočičky "plánované", protože když jsem viděla, jak moc se mají rády Liu s Julinkou a představa, že by se jedné něco stalo a druhá zůstala sama, mě ponoukala k vzetí třetí kočičky. Ovšem tehdy se mně zalíbila Phoebe, dceři Maybe a nemohly jsme se rozhodnout, takže každá vzala do náručí jednu a šly jsme za mužem, ať rozhodne on - rozhodl - tak si vezměte obě, jestli kočky tři nebo čtyři je jedno...:)
Joey
Joey - Joeynka už patří do oblasti začátků pomoci kočičkám. Narodila se někdy kolem 1/7 2005. Bohužel v našem městě existuje místo, kam si nezodpovědní a důvěřiví lidé zvykli odkládat koťata, kam ale i Městská policie vozí odchycené kočičky...a že by se tam kočičkám a koťatům dařilo dobře, to teda ani omylem. Já tomuto neblahému místu říkám "Klec", protože tam kočičky v klecích jsou. Bohužel tomu nejde nijak zabránit... Jediná cesta je přesvědčit maximum majitelů koček o nutnosti kastrace. A Joeynka se ještě s brášky Tomem a Jerrym ocitla právě v kleci. Ze všech tří byla nejdrobnější, vyhladovělá, nemocná, mnoho dnů jsem ji nosila doslova na těle, za trikem, abych ji zahřívala, učila se jíst.... Všechno zvládla, vyrostla z ní krásná kočička, jenom má naprostou fobii z uzavřených prostor - např. přepravky a občas ji popadne "trhlá" - začne být nervozní, extrémně si čistí srst, vrčí a to už vím, že musíme vařit rybičku. To jediné ji dokáže uklidnit, vyndám nějakou rybu, když není ryba, alespoň filé, vezmu Joeynku do náruče a všechny úkony dělám s ní, tedy kousek másla na pánev, malinko kmínu, omýt rybičku, dát na pánev ev. někdy používám pařáček a pak ji chovám dál, nakukujeme pod pokličku, nakonec po kouskách, které musím vyfoukat, aby ji nepálily, se nají a je klidná, spokojená. Klec dokáže zvířeti život vzít, dokáže ho ohrozit, ale vždycky na něm zanechá nevratné škody v podobě psychického traumatu, které je úměrné délce pobytu a odolnosti zvířete. Joeynka se ráda chová, někdy se ráda češe, většinu času se s ostatními kočkami snáší dobře, někdy hůř, a to potom zalézá do jejích úkrytů. Cizích lidí se většinou dost bojí, většině se ani neukáže.
Samantha
Samantha se narodila asi 1/5 2005, pochází ze stejného místa jako Joey, naštěstí v kleci nepobyla moc dlouho. Je veliký mazlík, lidi má ráda, miluje návštěvy, ostatní kočky už méně. Původně měla jít k babičce dceřiny kamarádky, jenže byla dost nemocná a manželovi vlezla jaksi pod kůži, takže zůstala. Je to náš Semoušek:)
Berenika
Berenika se narodila 27/7 2005, ke mně se dostala ještě se sestřičkou Jasmínkou - u našeho pana doktora někdo 11.8.2005 odložil dvě 14 denní koťátka k utracení.... Takže se holčičky krmily, hřály a vyprazdňovaly...taková mimča bez mámy, to je docela náročné.... Obě 24/11 2005 odjely do nového domova v Brně, ale 11/12 se mi Berinka vrátila, že hrozně průjmuje a pán že stejně chtěl jen jednu kočičku. Opravdu dojela s velikým průjmem, který se dlouho léčil, a když se vrátila, už jsem ji znovu nenabízela... Jasmínka, které pán začal říkat Mandelinka, se měla dobře, ale pouze do té doby, než zemřela. Údajně pán odjel na dovolenou a hlídal bratr, který nechal otevřenou ventilačku a moje holčička se oběsila..... Bylo to moc kruté, smrt musela být příšerná a když vím, co práce mi dalo obě holky vypiplat, kdy Jasmínka měla jednou hodně blízko ke smrti, .....:( Berinka, Beriberi je miloučká, velmi komunikativní kočičí dáma, je dost papavá:), ale ony holky obě byly velké, stavbou těla, tvarem hlavy, uší, možná to byly nechtěné kříženky nějakého plemene... Berenička miluje mého syna, nesmírně....a je vždy ráda, když přijede domů.
Péťa (Petr Pan)
Péťa se narodil asi 15/9 2005, jednoho listopadového sychravého večera šla dcera z kina a najednou se k ní a její kamarádce rozběhla 2 koťata, lezla jim na nohavice, domáhala se chování, odnesení...a tak přibyl Péťa a Kulička. Někdo je vyhodil poblíž nemocnice, v jejímž areálu žijí kočky a lidi si zvykli tam občas nějaké "odložit":( Později jsem se dozvěděla, že koťátka byla původně 3, ale jedno "zmizelo". Při sněžení a mrazu se nelze divit. Péťu s Kuličkou jsem chtěla umístit, ale jaksi se nikdo vhodný nenašel. Ono stejně brzy vyšlo najevo, že jejich podchlazení zanechalo následky v podobě problémů s močovými cestami, oba mají dietu, oba se musí hlídat a oběma sledovat moč. Péťa je poměrně dominantní kocourek, svoji pozici se snaží si hlídat, ale není žádný rváč a koťátka má rád. Před Péťou a Kuličkou u nás byl ještě František, ten už ale má nový domov:), on byl původně dominantní kocourek a po něm tuto funkci převzal Péťa. Jinak Fanoušek oba dva - Péťu i Kuličku vychoval, byl jejich mámou:)
Kulička
Kulička , data jako Péťa, je nejdrobnější kočičkou doma, ale tehdy byla opravdu kulatá, tak plná škrkavek a jiných příšer, že vypadala jako koule a muž jí začal říkat Kuličko. Teď je to náš Kulouš:) Je mazílek, ale přes svoji drobnost je to velmi razantní kočička, která si zjedná respekt okamžitě.
Medulka
Medulka - kdy se narodila, těžko říct. Snad tak kolem roku 2004.... Určitě někdy někoho byla - a pak ji nepotřebovali a vyhodili. Ale Medulka je kočička chytrá, prostě se jednoho dne v dubnu 2006 přidala po cestě k dceřiné kamarádce Dominice. Domča zvířátka miluje, ale domů si Medulku vzít nemohla - tak se Medu sama nastěhovala do kůlny, kde m.j. vystrnadila kuny! Jenže to bylo pouze na přechodnou dobu, pak putovala na pár dnů k Janě, objednala se na kastraci - a tam před zákrokem pan doktor hmatal, dělal ultrazvuk a verdikt zněl - 5 koťátek, druhá polovina březosti....a Medulka skončila u nás. Měl to být první porod, takže jsem studovala kdeco, nakoupila všechno možné, co jsem kde vyčetla, že by mohlo být potřeba, a když už měl nastat den D, tak se děti střídaly v hlídání, aby nezůstala sama doma.... Prvního červa 2006 večer začala mít bolesti, posléze odtekla nějaká plodová voda....a v noci po jedné hodině konečně začala rodit kotě - ale s velkými obtížemi, musela jsem jí pomoct. Narodila se černá Rozárka - po dvou hodinách porodila placentu a pak - pak už nic, ráno jsme jely k doktorovi, dostala injekci a zase domů - sice tlačila jak divá, ale nic nešlo, tak zase zpět - a císař.... Chodila jsem v čekárně a čekala, připadala jsem si jak neklidný tatínek v porodnici - až mi "paní doktorová" donesla v krabičce dvě mokrá koťátka a za chvíli další dvě, i šupla jsem je za svetr a dál čekala, až Medulku pan doktor pozašívá.... Kotíci byli moc velcí, proto je nemohla porodit. První dva dny jsem koťátka dokrmovala, po tak složitém porodu se netvořilo mléko, ale pak bylo všechno OK a nakonec Medulka kojila 8 měsíců.....během času se zjistilo, že m.j. má špatně srostlou zlomeninu stehenní kosti, občas ji noha bolí, ale za všechna trápení a snad i proto, že je "želva", u mnoha lidí ne moc oblíbená barva, Medu zůstala doma. Má výsadní postavení, protože spolu s Maybe spává s manželem v ložnici, je to jeho Meďouš:)
Ebinka (Ebony)
Ebinka - dítě Medulky, takže narozená 2.6.2006 (na dcery narozeniny), je velká kočičí slečna, mazlík, žárlivka, povídalka. Nemá ráda koťata, s ostatními kočkami výjde poměrně dobře a naprosto rázně si dokáže prosadit svou. Nesnáší, když jí sáhnu na tlapky - polštářky zadních nožek, to zavrčí a zdrhá:) Inzerovala jsem ji, několikrát byla zamluvena, pak ale si to lidi rozmysleli...až zůstala.
Rozárka
Rozárka - dítě Medulky, narozená 2/6 2006 doma, mazlivá, tichá, nemusí moc ostatní kočky, ale je stále "maminčin mazánek". Ohledně umístění - to samé, co Ebinka, někdy mají černé kočičky velkou smůlu právě proto, že jsou černé.....lidi mají nějak v podvědomí, že černá kočka přes cestu....:(
Johanka (Johanka Izzy)
Johanka - tak to je opět "klecová" kočička. Narodila se asi 1/5 2007, jenže její pobyt v kleci byl dlouhodobější, takže když se "osvobozovala" koťata a hledaly se jim domovy či depozita, Johanku dál pan doktor nepustil, byla vyhublá, slabounká.... Přestože je neuvěřitelně krásná, pyšní se mnoha barvami - černou, červenou, bílou, zlatou i trochou stříbra, kresbou mramorovanou, tak ji nikdo nechtěl:( Teda jo, moc ji chtěla kamarádka Míla, dokonce letos přijela, ale Johanka je plašanka, cizích lidí se strašně bojí a je to můj závislouš. Takže zůstala, Miluška měla strach, jak by zvládla přesazení do nového domova. Johanka se se mnou velmi mazlí, vrká, nastavuje hlavičku, povídá, je submisivní vůči dospělým, ale nerozpakuje se vlepit kotěti pohlavek. Z drobné žížalky vyrostla velká kočule s jemnou a křehkou povahou.
Evženek
Evženek se narodil asi 1/8 2007, je to miláček, mazílek, velice starostlivý "táta" pro všechna koťata, velmi dobře se snáší s ostatními kočičkami - jak ke mně přišel se můžete dočíst ve "virtuální adopci". Je to chronicky nemocný kocourek, pardon, kocour, má k šesti kilům!, miláček, ale vzhledem k nemoci není k umístění.
Jitka
Jitka se narodila asi 1/8 2007 teletníkové Jitce. Na sklonku roku 2007 jsem ji jako kotě chytila v teletníku a dala k Janě, měla pokračovat dál do rodiny, která měla o ni zájem. Bohužel, Jitka onemocněla panleukopenií a nakazila i další neočkovaná koťata u Jany. Jituška a pak i dvě koťata od Jany byla hospitalizována na klinice HK Vet v Hradci Králové. I když Jituš nedávali šance na přežití, zabojovala a po šesti dnech jsem ji měla doma. Říkáme, že je trochu schizofrenní, protože když byla v pokojíku, mazlila se jak o život a pak vypuštěna byla opět plachá - a jen se vrátila do pokojíku, zase mazel. Teď se chová podle nálady, někdy dělá drahoty a hraje si na plašanku, z toho se příjde sama mazlit a je kouzelná. Je to "družka" Péti. Péťa a Jitka - spávají spolu, hrají si spolu, zdraví se, otírají se o sebe, prostě se mají rádi. Jitušku jsem dál nenabízela, ona je z velké kočičí společnosti, je zvyklá na společnost koček, dobře s nimi vychází. Nevěděla jsem, co s ní prodělaná nemoc vyvede, mohou být různé komplikace - ale Jitunka je naprosto zdravá. A jak přišla ke jménu - když jsem ji chytala, hrozně kousala, obě jsme byly od krve, já krvácela z kousanců, Jitka, protože si o fous předčasně na mně vylomila mléčné špičáky...a tak jí říkám, ty jsi ale krááááva....a replika z filmu Na samotě u lesa " Jitko, krávo.." je Jitka:) a po ní dostala jméno i její maminka, teletníková Jitka.
Terezka
Terezka se narodila někdy 1/3 2007 teletníkové mamince Jitce, takže je starší sestřičkou "mojí" Jitky a ještě starší sestřičkou Bonifácka a Evženky... Terezku a Sazinku jsem dávala na počátku roku 2008 kastrovat a po dvoutýdenním pobytu u mě v práci obě putovaly do nového domova. Vypadalo to všechno dobře, pan Martin byl bezva, věděl, že obě měly po kastraci potíže, že Terezka se musela reoperovat, Sazinka že má malou kýlu, že obě mají poškozené plíce prodělanými infekty a jsou z malé části nefunkční, takže mohou chodit ven, ale musí se vždy mít kam vrátit do tepla...jenže manželka pana Martina společnost kočiček neunesla a holčičky se hned druhý den vrátily....a to už šly ke mně, zpět do práce už nemohly. Protože jsou to holky kolektivní, nabízeny byly společně, bohužel se nenašel nikdo, kdo by je chtěl. A přitom Terezka je neuvěřitelně mazlivá, vstřícná kočička, miluje lidi, miluje hraní si, má ráda ostatní kočky, stará se o koťata, má nádherné velké zlaté oči, je krásná a vůbec...a nikdo ji nechce. Nakonec jsem zjistila, že k Terezce má velice úzký vztah Kvíka, takže pokud by si někdo Terezku bral, podmínka je minimálně Kvíka, nejlépe ale i Sazinka.....
Sazinka
Sazinka - o té platí to samé co u Terezky, je to drobná černá kočička, povídavá, nesmírně inteligentní, vstřícná k lidem i kočičkám, temperamentní a úžasná. Je to naše Sazí:)
Bětuška
Bětuška je asi pětiletá "teletníková" kočička. Vzala jsem ji loni do domečku, kde porodila tři nádherná koťátka - Bětulku, Medardka a Cecilku. Když jsem vracela Sazinku, Jitku á Ádinku do teletníku, bylo mi moc smutno. Teď už není, vím, že je o ně vzorně postaráno. Často je vidím a vím, že jsou spokojené. Bětušku jsem ale tenkrát nedokázala vrátit, moc jsme se na sebe zafixovaly, vzniklo pouto, které bych jen nerada trhala. Bětuška prožila mnohé, byla šťastná ve volnosti, byla určitě šílená smutkem, když před jejími zraky vraždili její děti. Teď je MOJE, povídavá, mazlivá, krásná, hebká, prostě moje Bětuška:)
Šimonek
Šimonek je dvanácti - třináctiletý kocouří dědouch. K nám přišel v říjnu 2008, protože jeho původní rodina ho mít nemohla, tak ho dali jdo jiné rodiny, ale odtamtud pořád zdrhal a toulal se venku.... Šimonek je kliďas, rozumný starší pán, který si moc dobře umí říct o své, miluje pribiňák, některé jogurtky, vařeného králíka, ev. vařené kuře - ale to prosím krmit z ruky!!, rád papá granulky, rovněž má svoje oblíbené značky. Doma se začlenil výborně, jen mu patrně nedělá moc dobře přemíra koček, trápí ho rýma, už chronického rázu. Když jsem ale zvažovala, zda hledat další rodinu nebo nechat u nás - zvítězilo nechat. Přimknul se k nám, strašně rád nám povídá, rád se hladí, nerad se češe, nesnáiší stříhání, kočky toleruje a některé z nich ho přímo zbožňují. Teď se mezi ně zařadil i malý Daneček. Moc si přeju, aby s námi Šimonek pobyl ještě aspoň deset let...je úplně perfektní, chytrý, milující kocourek
Medardek
Medardek aneb Medard de Betu. Narodil se v neděli večer po deváté hodině dne 12.4.2008 teletníkové mamině Bětušce (shora) jako druhé mimino, a to přímo prdelkou napřed. Krásně rostl, tenkrát na domečku, až přišla nemoc - maminka asi někdy prodělala panleukopenii a na Méďu se virus přenesl placentární cestou - a došlo k poškození malého mozečku. Alespoň tak zní diagnoza. Byl živé, hravé, velké kočičí mimino a ze dne na den přestal vyskakovat, pak přestával chodit... Nicméně je to za námi, je z něho veliký mohutný kocour, který má krásnou chorobu - Houpačková nemoc se tomu říká. Zadní nožky neslouží tak, jak by měly, ale Méďa je dříč a všechn o dokáže. Skákat ve výškách? Žádný problém! Bohužel díky jeho zpomalení mu prvně někdo rozsekl jednu rohovku a za několik měsíců Terezka druhou, takže prodělal dvě oční operace, ale vidí! Je mazlík, chovací, vrnící, upovídaný - má stejný hlásek jako maminka, rád a dobře papá a je náš.
Bětulka
Bětulka aneb Bětulka Batulka de Betu - sestřička Medardka a dcerka Bětušky. Narodila se jako Medardek, jen byla první z koťátek a narodila se po osmé hodině večerní. Je veliká, dlouhá, vysoká, těžká, mazlivá, povídavá, něžná kočička. S Medardkem se mají moc rádi a jsou často spolu.
Evženka
Evženka aneb Evženka de Jiti. Narodila se na apríla, tedy 1.4.2008 teletníkové kočičce Jitce. Je to milá štíhlá povídavá kočička. K cizím ostražitá, ale pokud jsou u nás déle, pak se dojde na návštěvu podívat a nechá se i pohladit. Z domečku se přistěhovala i se sestřičkou Esterkou, ta však 4.12.2008 zemřela. Měla těžké pokastrační komplikace, a i když to všechno zvládla, nezvládla následnou fipku:( Evženka prodělala také nějakou záhadnou nemoc, kdy jsem o ni měla strach, a tehdy jsem jí slíbila, že nikam nepůjde a zůstane u mě.
Bonifácek
Bonifácek, aneb Bonifác de Jiti. Bráška Evženky, nádherný atletický kocourek, vysoký, nohatý, štíhlý s krásnýma očima. Krasavec. Ovšem vůči cizím naprosto nedůvěřivý, odmítá se návštěvám ukazovat...
Ondrášek
Ondrášek de Adin. Narozen 23.5.2008 teletníkové kočičce Ádince. Krásný kocourek s pohledem basseta, zálomkem na ocásku. Miluje mazlení, ducá hlavičkou snad abych mu ji olízala nebo co, každý večer, když na mě spadne malé tele, vím, že přiskočil Ondrášek k pomazlení. Je to moc pěkný a milý kocourek.
Leontýnka
Leontýnka de Adin. Nádherná bílomourinka s krásnýma očima. Sestra Ondráška. Po hodně dlouhé době mi začala důvěřovat, přesto jsou chvíle, kdy jí rupne v bedně a lekne se a odletí jak splašená. Trdlinka:)
Středeček
Středeček je kocouřík stromový, protože když jsem ho jezdila chytat, vždycky zmizel na stromu. Ale jednou ve středu jsem měla štěstí...proto je Středeček:) Je to miloučký hodňoučký kocourek, miluje lidi i kočičky, bohužel je chronicky nemocný.
Bubáček
Bubák, Bubi - to je zvláštní kocourek. Miluje mazlení, česání, strašlivě rád a hodně papá, pak se občas stává, že přebytky jaksi vyhazuje...ehm:), pochází z nemocničního areálu, kam ho někdo v podzimních mrazech jako malé kotě vyhodil. Je nádherný, čokoládový, drobounký kocourek, semo tamo se stane, že si vzpomene, že je vlastně plašan na entou, a pak dělá páru nad hrncem a mizí... Je hodný, milý, ale opět jako Středeček - chronicky nemocný.
Brooklyn
Joo, tak Brooklynek, aneb Dodo, Dodynek, to je kapitola sama o sobě. Je to mazhel nad mazly, ale jeho častou neplechou je čůrání. I když je pravda, že teď pár týdnů na svědomí ani nic nemá. Musí se mu hlídat moč, má sklony k těžkým zánětům močového měchýře, je to takový trdlík...ale náš:)
Kvíka
Kvíka -Kviki - to je holčička k pohledání, přenádherná, silná, velmi silná osobnost to je. Když má náladu na mazlení, pomazlí se, decentně, žádné velké hlazení, otírání, jen tak aby se neřeklo. Občas mi něco povídá, většinou to bývají pokyny, co mám udělat.
Bamboo
Bambulka, to je srdeční záležitost mého manžela....ale je to moc milá, klidná holčička, která miluje cestování. Velice často ji můžete vidět na palubovce mého auta, kterak spolu někam jedeme.... Je to pečlivá máma koťatům, velice vlídná, družná kočička a je to dlouhosrstá britka.
8/1 10
Lori
Zázvorka
James
Fran
Miki, krásný a mazlivý, velký černobílý kocourek, nar. 28/4 2009, samostattný
Colettka, roční kočička, původně surově týraná
Motýlek, sestřička Mikiho, velice podnikavá, chytrá a mazlivá kočičí holčička,nar. 28/4 2009
Lillifee, drobounká kočičí holčička plná energie, chytrá, podnikavá a moc mazlivá, nar. 28/4 2009
Tečka
Vlevo černobílý kocourek - Miki
Bolek a Jolek
Šušu
Všechny postupně "dám dohromady", snažím se popsat svoje kočičky lépe....plno jich tu chybí - nemám sem zařazena koťátka z odloučeného depozita ( Lionka, Soptíka, Honzíčka, Artíka, Boříka, Zorrinku), nemám tu ještě ani Chilli, Poldinku, Pusíka Teodorka a Golfíka, Boriska, Přemečka, Danečka, Maluschku, Špitálku, Karkulku nemluvě o kotících, "ustájených" u paní Renaty doma.... Tak, prosím, vydržte:)
15/12
